Vítězné Eseje mladých právníků z FutureLaw Essay Competition 2026

DOCX 41 KB 🇸🇰 1. Místo - Bc. Lukáš Hamala Konec lidských vyhledávačů: AI jako katalyzátor evoluce koncepční praxe na Slovensku a v Česku Stáhnout práci PDF 105 KB 🇸🇰 3. Místo - Marek Ciesarík Jak se změní způsob, jakým se mladí právníci učí právnickému řemeslu Stáhnout práci PDF 105 KB 🇨🇿 1. Místo - Bernhard Tengler Algoritmus jako nástroj, advokát jako ručitel: K technologické neutralitě § 24 zákona o advokacii v éře generativní AI Stáhnout práci PDF 105 KB 🇨🇿 2. Místo - Filip Zimmermann Vztah výkonu advokacie a technologií: Jak se mění tvorba smluv, žalob a jiných podání Stáhnout práci PDF 105 KB 🇨🇿 3. Místo - Alexander Bürgermeister AI a budoucnost právnického řemesla: Výzva, kterou si právní vzdělání zatím nepřipouští Stáhnout práci

O budoucnosti právní profese dnes diskutujeme intenzivněji než kdy předem. Umělá inteligence se stala tématem konferencí, odborných článků i každodenních rozhovorů v právních kancelářích. Řešíme, jak změní způsob poskytování právních služeb, zda dokáže nahradit některé části práce právníků a jaké nové pravidla její používání vyžadovat.

Do těchto diskuzí přirozeně vstupují především ti, kdo mají za sebou roky zkušeností. Advokáti, partneři kanceláří, soudci či akademici. Lidé, kterým dlouholetá praxe dává schopnost sledovat změny s odstupem, kriticky a v širších souvislostech. Jejich pohled je bezpochyby důležitý. Ale při debatě o budoucnosti právní profese existuje ještě jedna perspektiva, kterou bychom neměli přehlídet – perspektiva těch, kteří tuto budoucnost nebudou jen analyzovat, ale především ji budou žít.

Pohled mladých právníků je totiž v mnohém odlišný. Ne proto, že by byli méně opatrní nebo si uvědomovali rizika spojená s používáním umělé inteligence. Spíše proto, že jejich výchozí bod je úplně jiný. Zatímco mnoho právních kanceláří dnes věnuje značnou množství času a energie otázce, jak AI implementovat do svého fungování, pro generaci nadcházejících právníků je její používání přirozenou součástí práce. Nevnímají ji jako revoluci, která jednoho dne přijde. Ona už přišla.

Možná právě proto je nejvíce zajímá otázka, která dnes dominuje mnoha odborným debatám – zda právníci budou používat AI. Pro ně je odpověď jasná. Budou. Mucho zajímavější otázky začínají až potom. Jak se změní hodnota právníka ve světě, kde dokáže odpověď vygenerovat každý? Jak se bude mladý právník učit řemeslo, když velkou část úloh, na kterých se celé generace učili, převezme technologie? A co vlastně zůstane lidským jádrem právní profese?

Přesně tyto otázky otevřely eseje zapojené do FutureLaw Essay Competition 2026. Nebylo o strachu z toho, že umělá inteligence nahradí právníky. Bylo spíše o úvahu nad tím, že AI nás nutí znovu definovat, co znamená být dobrym právníkem. Z prací mladých autorů vyvstoupily tři téma, které mohou být základními pilíři právní praxe budoucnosti.

1. Od právníka, který hledá informace, k právníkovi, který vytváří hodnotu

Právní vzdělávání a začátky kariéry byly dlouhá desetiletí postaveny na modelu, který měl svou jasnou logiku. Mladý právník začínal od základů – vyhledával judikaturu, připravoval reseerce, analyzoval dokumenty a vytvářel první návrhy smluv či podání. Často šlo o práci, která byla časově náročná a repetitivní, ale zároveň měla význam, který nebyl na první pohled viditelný.

Přesně během těchto hodin se ne vytvářely jen dokumenty. Vytvářel se právní úsudek. Mladý právník se učil nejen to, kde najít odpověď. Učil se pochopit, proč je určitá odpověď správná. Postupně získával cit pro argumentaci, schopnost rozlišit podstatné od neodstatněného a zkušenost, že dobře formulovaný text nemusí znamenat dobrý právní závěr.

Příchod umělé inteligence tento model zásadně narušuje. Pokud dokáže AI během několika sekund připravit reseerci, shrnout rozhodnutí nebo vytvořit první návrh dokumentu, přirozeně vzniká otázka, zda má smysl, aby člověk nadále vykonával stejnou práci. Odpověď pravděpodobně zní ne. Technologický pokrok nemá být o udržování neefektivních procesů jen proto, že jsme na ně byli zvyklí.

Zároveň však vzniká mnohem důležitější otázka: když odstraníme proces, kterým se právníci učili přemýšlet, čím ho nahradíme?

Budoucnost právníka proto nebude spočívat v soutěži s AI v rychlosti zpracování informací. Tou soutěži člověk nevyhraje. Hodnota právníka se přesune jinde – do schopnosti interpretovat informace, umístit je do kontextu a rozhodnout, co v konkrétní situaci skutečně má smysl.

2. Největší dovedností nebude používat AI, ale umět ji pochybovat

V diskuzi o budoucnosti právníků se často opakuje, že nová generace bude potřebovat technologické dovednosti. To je pravda, ale možná trochu přeceňujeme náročnost této části. Mladí právníci pravděpodobně nebudou mít problém naučit se pracovat s novými nástroji. Pro mnohých z nich bude práce s AI stejně přirozená, jako je dnes práce s právní databází.

Skutečná výzva nebude dostat odpověď. Skutečná výzva bude vědět, zda je ta odpověď správná.

Umělá inteligence totiž nepřináší jen riziko chyb. Chyby robili právníci vždy. Nové je to, že chyba může být skryta v textu, který působí velmi přesvědčivě. AI dokáže vytvořit odpověď se správnou strukturou, odborným jazykem a sebevědomým závěrem. Přesně proto bude schopnost kritického myšlení ještě důležitější než dříve.

Budoucí právník nebude moci být jen člověkem, který ví správně zadat požadavek umělé inteligenci. Musí být člověkem, který dokáže její výsledek rozebrat. Ověřit zdroje, pochopit argumentaci, najít slabé místo a rozhodnout, zda za daným závěrem dokáže stát.

Protože odpovědnost za právní úsudek nebude nést nástroj. Bude ji nést člověk, který se rozhodne tento nástroj použít.

3. Budoucnost nebude generace souboj, ale výměna dovedností

Jednou z nejzajímavějších změn, které AI přináší, je změna tradiční dynamiky mezi zkušenými a mladými právníky. Právo bylo vždy profesí, kde vědění předávalo shora dolů. Senior učil juniora, partner učil koncepienta a zkušenost byla přirozeně spojena s počtem let v praxi.

Technologie však do tohoto vztahu přinášejí nový prvek. Mladí právníci často vstupují do kanceláří s přirozenějším отноšením k AI nástrojům, větší ochotou experimentovat a schopností rychle měnit používané postupy. To však neznamená, že zkušenost přestává mít hodnotu. Naopak.

AI může pomoci vytvořit text, ale nerozumí klientovi. Neví vycítit obchodní kontext, strategické riziko ani to, že právně správné řešení nemusí být vždy nejlepší řešení. To je schopnost, která vzniká roky praxe.

Budoucnost proto pravděpodobně nebude o tom, že jedna generace nahradí druhou. Bude o tom, že poprvé může vzniknout skutečně oboustranné učení. Mladší přinesou nový způsob práce s technologiemi, zkušenější přinesou úsudek, který dá těmto možnostem správný směr.

Co když AI právníkům vezme jejich hodnotu, ale pomůže ji znovu najít?

Velká část diskuse o umělé inteligenci začíná obavou, co všechno nám vezme. A některé změny budou bezpochyby náročné. AI změní ekonomiku právních služeb, způsob vzdělávání i očekávání klientů.

Možná nám však zároveň ukáže, které části právní práce byly skutečně hodnotné a které si s hodnotou jen pomýlili.

Pokud byla hodnota právníka založena jen na tom, že měl přístup k informacím, věděl je najít a zpracovat rychleji než klient, pak byla tato hodnota vždy zranitelná. Skutečná podstata právní profese však nikdy neležela jen v informacích.

Ležela v schopnosti přemýšlet.

Mladí právníci svými esejemi nepřinesli obraz budoucnosti, v které technologie vytlačuje člověka. Přinesli spíše obraz budoucnosti, v které bude lidský prvek ještě důležitější – jen ho budeme muset hledat jinde.

Ne v množství vytvořeného textu. Ne v hodinách strávených vyhledáváním. Ne v mechanické práci.

Ale v úsudku, odpovědnosti a schopnosti pochopit problém za hranicí dat.

Možná právě tam začíná nová kapitola právního řemesla.